ASPEKT po 22 rokoch

Rozhovor Pavly Frýdlovej s Janou Cvikovou

První feministická organizace na Slovensku se jako zájmové sdružení žen ASPEKT oficiálně zaregistrovala v roce 1993. Ve stejném roce vyšlo i první číslo feministického kulturního časopisu Aspekt, který měl i po zániku společného státu slovensko-český charakter. Do roku 2003 vyšlo 21 obsáhlých čísel časopisu, který dnes pokračuje jako webzin ASPEKTin. V roce 1996 vznikla Knižní edice ASPEKT, v níž dodnes vyšlo neuvěřitelných 130 titulů! „Aspekťačky“ zároveň po celá léta iniciují a realizují výzkumné a vzdělávací projekty, zaměřené na genderovou senzibilizaci společnosti, organizují semináře, workshopy, přednášky, čtení, akce, informační a mediální kampaně. Za většinou aktivit stály a dodnes stojí dvě neúnavné Jany: Jana Cviková, literární vědkyně a překladatelka z němčiny a Jana Juráňová, spisovatelka a překladatelka z angličtiny.
Při zářijové návštěvě Bratislavy jsem se po letech setkala s Janou Cvikovou a položila jí pár otázek:


Čeho si na činnosti ASPEKTU nejvíc ceníš, co se nejvíc podařilo?
Když si dnes uvědomím, že jsme Aspekt začaly vydávat víceméně intuitivně - a za pomoci zahraničních odbornic a kolegyň uveřejňovat podnětné texty z různých směrů feminismu, často i sebekritických vůči feministickému myšlení - podařilo se nám aspoň částečně nastavit na Slovensku laťku toho, jak může feministické myšlení i praxe vypadat. Díky spolupráci s katedrou filosofie Univerzity Komenského, kde později kolegyně Zuzana Kiczková, Etela Farkašová a Mariana Szapuová založily Centrum rodových štúdií, i s dalšími se podařilo vytvořit jakýsi základ, který nelze překročit, a k němuž je možné se stále vracet. Je fascinující, že tehdy jsem rozuměla jen zlomku toho, co jsme uveřejňovaly, a najednou při mém opožděném PhD po 20 letech, se pro mě ty texty octly v jiném kontextu, jinak jsem s nimi pracovala, jinak jsem jim rozuměla. Jednotlivá čísla Aspektu obsahovala samozřejmě i dobové aktuální příspěvky, ale časopis zůstal především antologickým čtením, které může hodně znamenat i pro další generace. Řada mladých lidí, žen i mužů, nám říká nebo píše, že Aspekt pro ně byl iniciační zážitek. A když si tohle uvědomíme, tak naše úsilí nebylo zbytečné. Přestože jsem celé roky naříkala, že by to všechno mělo vypadat jinak, tak dnes už dokážu lépe ocenit, jakým přínosem Aspekt byl a jaký vliv měl a má. Jenže naše do jisté míry outsiderská úloha nás do značné míry z akademického prostředí vyřadila. Někdy na přelomu 90. let a 21. století se akademická sféra oddělila od té aktivistické. A přestože nám nešlo jen o politickou akci, ale i o hlubší a perspektivnější reflexi toho, čím a jak žijeme v zemi, kde převládají genderové stereotypy, tak k tomu oddělení došlo.


Jak vůbec bylo možné aktivity ASPEKT celá dvě desetiletí udržet?
Velmi důležité bylo, že naši infrastrukturu podporoval FrauenAnstiftung a později Nadace Heinricha Bölla, že jsme měly jakýsi stabilní příjem, který se dělil na stále menší částky pro víc lidí. Důležitá byla také mezinárodní spolupráce genderových a ženských organizací, které měly podobné zázemí ze strany německých zelených. Na nedávné konferenci ve Finsku jsem kromě jiných potkala i kolegyně z bývalé Jugoslávie, s nimiž jsme se seznámily na první mezinárodní feministické konferenci v Jílovišti, organizované v roce 1992 FrauenAnstiftung a řekly jsme si, že bychom znovu měly spolupracovat i na akademické úrovni. Dodnes velmi vysoko hodnotím tehdejší šéfku FrauenAnstiftung Heidi Burmeister i další kolegyně z Nadace Heinricha Bölla, které vždy velmi zajímal obsah toho, co děláme. Dnes jsou mezi donory v tomto ohledu jen čestné výjimky, málokdo z nich má kapacitu na to, aby se zajímal hlouběji o naši činnost, důležité je pro ně jen správné vyúčtování.
Největší šok pro nás znamenal přechod na evropské fondy. Nikoho nezajímal obsah projektu, jeho výsledky, ale o to důležitější a komplikovanější byla administrativa a vyúčtování. Předtím, když se v projektu něco změnilo, tak směrem k jeho zkvalitnění a prohloubení, a najednou všechno představovalo neuvěřitelnou administrativní zátěž. Bylo tomu tak i v případě jednoho z našich nejdůležitějších projektů Růžový a modrý svět, zaměřeného na genderově citlivou pedagogiku. Komunikaci s pedagogickým prostředím považujeme za důležitou a projekt se stále snažíme inovovat. Ale samotný projekt, financovaný z programu  Equal byl pro nás frustrující zkušeností. Byl také nejdelší, trval přes tři roky, ostatní naše projekty a bylo jich spousty, jsou teď už krátkodobé, až nedávno jsme ukončily opět jeden delší, dvaceti měsíční projekt na podporu rozvoje genderové kompetence publikačními a vzdělávacími aktivitami. Dělat koncepční práci při krátkodobých projektech je velmi obtížné a kvalita výsledku tím trpí. A to už vůbec nemluvím o nějaké tvůrčí práci, protože to vždy znamená na každý nápad sehnat deset malých grantů a další rok je vyúčtovávat. Vidím to na mladých kolegyních, které přijdou s nadšením, a když tohle zjistí, tak většinou utečou. Ne všechny, třeba na zmíněném projektu pracovaly velmi intenzivně Alexandra Ostertágová a Zuzana Maďarová, obě u nás začínaly v knihovně a dnes vyvíjejí vlastní projekty, na kterých se my dvě s Janou samozřejmě podílíme. Přicházejí i další mladé ženy, ale nemůžu se jim divit, když nezůstanou dlouho, potřebují pravidelný příjem nebo jinou perspektivu. Je skvělé, když s námi nadále spolupracují, jako třeba Ľubica Kobová, která k nám přišla v roce 1999 a dnes žije v Praze. Aspektem prošly desítky žen, některé třeba jen na jeden projekt, některé zůstaly déle, a mnohé v podobné práci pokračují na jiných pracovištích. Ale máme jeden zázrak: Katarína Krnová se už 10 let stará o fungování kanceláře, zatímco my s Janou dnes pracujeme v jiných ústavech, abychom zabezpečily chod našich rodin, i když do ASPEKTU stále běháme a zařizujeme potřebné. Ale ona je ta dobrá duše, která hlídá všechny termíny, vyřizuje poštu, telefonáty.  Kdybychom ji neměly, tak nemůžeme fungovat.


ASPEKT je dnes i vydavatelstvím s vlastní distribucí.
Časopis to všechno rozběhl, pak se přirozeně nabalovaly vzdělávací a osvětové aktivity a od roku 1996 i vydávání knih. Dnes máme za sebou asi 130 publikací na různá témata, včetně řady společných publikací s Češkami, Polkami, Ukrajinkami, poslední z nich vyšla k 20. výročí událostí roku 1989 – Gender Issues 2009: Gender Equality Discourse in Times of Transformation, 1989-2009 a je ke stažení na http://www.aspekt.sk/content/knizna-edicia/feminizmy-pre-zaciatocnicky. Nejdůležitější je, že se nám podařilo udržet vydávání knih po celou dobu. Ať už odborné, např. z poslední doby vynikající publikace, kterou sestavila Ľubica Kobová, Feministky hovoria o práci s podtitulem Ako sa ženy stávajú subjektmi kapitalizmu, nebo Občianky a revolucionárky, kterou připravily Alexandra Ostertágová a Zuzana Maďarová, o genderovém aspektu občanství. Jsou tam i velmi aktuální studie ve vztahu k současné humanitární krizi, s níž se musíme všichni vyrovnávat. Vznik těchto publikací byl podpořen z Norských fondů. Na vydání odborných publikací spolupracujeme s různými akademickými institucemi, dokonce jsme vydaly se státní dotací znovu Judith Butler Trampoty s rodom, což bylo pro nás velmi důležité, protože po deseti letech od prvního vydání se změnila jak terminologie, tak naše chápání, ale i kontext téhle klíčové knihy. Stěžejními autorkami Aspektu kromě Jany Juráňové je Irena Brežná. Její poslední kniha Nevďačná cudzin
ka (pozn. v překladu J. Cvikové), za níž získala Literární cenu Švýcarské konfederace, spojuje zážitky emigrantky z roku 1968 s pozdějšími zkušenostmi tlumočnice nově příchozích imigrantů. Nejnovější beletristickou knihou je překlad Obžalovaná Slavenky Drakulić, neméně aktuální sonda do problematiky násilí. (Všechny zmíněné a mnohé další knihy je možné najít a objednat na: http://www.aspekt.sk/knizna_edicia.) Chystáme i antologii slovenských básnířek, kterým nevyšla žádná sbírka, dohodly jsme spolupráci se slovenskými Maďarkami ze sdružení Phoenix na antologii zapomenutých autorek píšících maďarsky, které měly něco společného se Slovenskem atd.

Se všemi knihami se snažíme pracovat: prezentacemi, čtením, diskuzemi apod. Například v Modrém salónu s feministickým aspektom ve Slovenském národním divadle, kde v sérii podujatí renomované herečky a herci představují autorky z naší knižní edice, se konalo čtení z knížek Ireny Brežné nebo z čítanky Hany Gregorové Slovenka pri knihe, první slovenské spisovatelky, která o sobě hovořila jako o feministce. A zájem bývá velký, přijde i 70 lidí. Stále spolupracujeme i se školami a pedagožkami a pedagogy, např. jsme se s jedním metodickým centrem podílely na metodice akreditovaného genderového vzdělávání, kterým prošlo v rámci dalšího vzdělávání hodně učitelek a učitelů základních a středních škol. A je velmi důležité, že jsme našimi publikacemi, vydanými za podpory různých grantů, mohly zásobit knihovny a vysoké školy zadarmo.


Provozujete stále i odbornou knihovnu?
Knihovna funguje, většinou ji navštěvují studenti a studentky. Jsme jedinou oborovou knihovnou v Bratislavě, druhá taková je na univerzitě v Prešově, kde ji založila doc. Monika Bosá, která se věnuje genderové pedagogice a feministické sociální práci. Velmi nás těší, že máme následovnice, je příjemné, když třeba přijdu na nějaké setkání a všechny jeho účastnice neznám. Velkou radost jsem měla při přípravě výstavy Fem(inist) fatal, na níž jsme se rovněž podílely, kdy mi mladá kurátorka řekla, že četla Aspekt od svých patnácti let! Mimochodem výstava, která se konala v létě v prestižní bratislavské Kunsthale, a na níž vystavovali autoři a autorky hlásící se k feminismu, a která byla také trochu hommage výtvarnici Anně Daučíkové (pozn. jedna ze spoluzakladatelek Aspektu), měla vysokou návštěvnost i přes tropická vedra.

Rozhovor pôvodne vyšiel na stránke nadácie Heinrich Böll Stiftung Praha.

 

Ako citovať tento článok:

red. ASPEKT po 22 rokoch In ASPEKTin - feministický webzin. ISSN 1225-8982. Uverejnené 22/03/2016. Získané 22/08/2019 - 22:26. Dostupné na http://aspekt.sk/content/aspektin/aspekt-po-22-rokoch