Proměny práce v globálním kapitalismu: od globální továrny po globální domov (Recenzia)

Kniha Feministky hovoria o práci, kterou editorsky v nakladatelství ASPEKT připravila Ľubica Kobová, představuje v slovensko-českém jazykovém prostředí ojedinělý počin. Kniha se ve svém celku zabývá proměnou práce v pozdním kapitalismu ve vztahu k genderovým sociálním strukturám a z perspektivy vztahu produktivní a reprodukční práce. Zatímco Pun Ngai a Małgorzata Maciejewska analyzují praktiky disciplinace těla dělnic ve zvláštních ekonomických zónách v Číně a v Polsku, Martina Sekulová se věnuje nájemné domácí péči o seniory, kterou vykonávají migrantky ze Slovenska v Rakousku. Tyto kapitoly vycházející z etnografického výzkumu jsou ve sborníku zasazeny do teoretického rámce kapitol o proměnách pracovní etiky z pera Kathi Weeks a o vývoji argumentů marxistického feminismu z pera Miroslavy Mišičkové.

Kathi Weeks v první kapitole, která je současně první kapitolou její knihy The Problem with Work, rozebírá proměnu pracovní etiky od protestantské etiky povinnosti přes průmyslovou etiku zásluh po postindustriální etiku seberealizace. Weeks začíná výkladem vzniku protestantské etiky práce, která podle Maxe Webera kladla důraz na úsilí zhmotňované v těžké práci, jehož ocenění ovšem nepřichází bezprostředně v podobě hmotných či duchovních statků, práce se stává účelem sama o sobě a cílem lidského života se stává výkon povolání. Toto iracionální založení racionálního ekonomického jednání umožnilo oslabení vztahu mezi prací a společenskou nebo ekonomickou užitečností. Náboženská legitimizace zasvěcení života práci byla ale nahrazena v souvislosti s průmyslovou revolucí příslibem ocenění zásluh v podobě sociální mobility, která poskytla nové ospravedlnění práce jako středobodu lidského života. Po nástupu postindustriální éry se tento vztah posouvá o krok dál a cílem práce se stává seberealizace a individuální rozvoj. Materiální zisk v podobě vyšší mzdy za delší práci se zde opět dostává na druhou kolej podobně jako v protestantské etice povinnosti, práce se stává účelem o sobě.

Weeks se dále soustředí na vnitřní antinomie pracovní etiky. Jednak jde o antinomie přítomné v samotném založení pracovní etiky: souběh racionálních a iracionálních norem, produktivistických a spotřebitelských hodnot a předpokladu individuální nezávislosti a společenské závislosti. Jednak jsou v pracovní etice přítomny paradoxy ve vztahu k sociálním bojům. Sociální hnutí využívala pracovní etiku k legitimizaci požadavků rovnosti a inkluze, tím ale současně podporovala dominanci pracovní etiky a jiné linie sociální hierarchizace a vyloučení. Pracovní etika tím poskytla nástroj pro sociální boje proletariátu, současně však posílila jejich podřízení vládnoucí třídě. Stejně tak pracovní etika poskytla legitimizaci požadavkům začlenění dalších skupin do placené práce a zahrnutí dosud vyloučených činností (např. reprodukčních prací) do sféry placeného zaměstnání, čímž byla ale posílena dominance pracovní etiky, která sociální nerovnosti zakrývá požadavkem důstojné práce (např. když se prostituce stává sexuální prací nebo neplacená domácí práce nájemnou prací) a placenou práci potvrzuje jako smysl života. Tyto vnitřní paradoxy podle Weeks ale nepoukazují pouze na omezení sociálních bojů, ukazují také slabá místa, díky nimž je možné dominanci pracovní etiky narušit.
Svoje rozbory autorka dovádí do současnosti reflexí společenských důsledků postfordistické (postindustriální) pracovní etiky, která vyžaduje přístup k práci jako ke kariéře. Vyloučenou se zde ovšem stává prekarizovaná práce, v níž se individualizovaný požadavek profesionální flexibility kloubí s fordistickou disciplinací těla v pásové výrobě. Právě tento paradox pak detailněji rozvíjejí následující kapitoly Maciejewske a Pun.

Małgorzata Maciejewska ve své kapitole představuje nám blízké prostředí práce ve zvláštních ekonomických zónách v Polsku. Maciejewska prováděla výzkum zúčastněným pozorováním a sama se tak po nějaký čas podřídila tělesné disciplinaci v továrně. Tato kapitola poskytuje také kontextualizaci a makroekonomické souvislosti rozboru monotónní disciplinace těl pracovnic u pásu, včetně fenoménu pracovní chudoby, negativní flexibilizace a souvislostí s genderovou dělbou práce. Maciejewska přesvědčivě vyvrací neoliberální interpretaci trhu jako mechanismu samoregulace nabídky a poptávky, z něhož má vyplývat potřeba přizpůsobit flexibilní výrobě i flexibilní pracovní sílu. Na základě svého výzkumu praktik práce v globální továrně naopak ukazuje, že flexibilizace pracovní síly je v současném systému globálního kapitalismu strategií zvyšování zisku na úkor lidí a mechanismem kontroly pracujících, a dokládá, že ekonomická krize byla využita především k legitimizaci snižování mezd a propouštění. Maciejewska to shrnuje následovně: „Život je na rôznych úrovniach komodifikovaný, jeho prispôsobovanie má vytvárať zisk. Pri pohľade z dnešnej perspektívy zistíme, že ekonomická reštrukturalizácia sa počas transformácie odohrala na úkor straty živobytia (reprodukcie života) väčšiny obyvateľstva v regióne a moderný priemysel spolu so zahraničným kapitálom v zónach tieto zmeny zabetónovali“ (s. 164).

Kapitola Pun Ngai o situaci čínských dělnic v jihočínské průmyslové zóně Šen-čen, která je částí její knihy Made in China, je výborným kontrapunktem kapitoly Maciejewske. Také Pun prováděla výzkum zúčastněným pozorováním. V protikladu k obecně převládající iluzi, že ve střední Evropě těžíme z výdobytků tranzice ke kapitalismu, zatímco v Číně jsou pracující vystaveni neporovnatelným vykořisťovatelským praktikám, tyto dvě kapitoly ukazují podstatné podobnosti organizace práce v globálních továrnách ať v Polsku či Číně. V obou případech jsou pracující zbavováni práv, protože ekonomická nutnost udržet si zaměstnání téměř znemožňuje otevřený protest, ačkoli Pun ukazuje subverzivní praktiky zejména pomocí zpomalení práce. V obou případech si ženy poškozují zdraví, jsou například vystaveny vlivu látek, které způsobují neplodnost nebo rakovinu. Obě kapitoly také ukazují součinnost globálního kapitálu se státem na vytváření podmínek pro vykořisťování práce, eliminaci práv a disciplinaci, která se otiskuje do těl pracujících.

Další linie knihy se věnuje specificky reprodukční práci ve vztahu k proměně placené práce. Miroslava Mišičková ve své kapitole rozebírá historii vývoje argumentů marxistického feminismu, zvláště s ohledem na klíčové dobové diskuse 70. a 80. let a feministické sociální boje za uznání reprodukční práce. Zde je nutné ocenit právě historickou kontextualizaci teoretických přístupů k reprodukční práci a kritických rozborů klasického marxismu. Nevyužitou příležitostí ovšem zůstává, že svůj výklad nedovedla až do současnosti, neboť nezahrnula aktuální diskuse o marxisticky inspirovaných proudech feministického myšlení.

Tento rámec je pak možné aplikovat jako interpretační mřížku na výzkum Martiny Sekulové, jež se ve své kapitole věnuje nájemné péči o starší osoby, kterou představuje z perspektivy domácích pracovnic migrujících ze Slovenska do Rakouska. Slovenské pečovatelky v Rakousku většinou pracují v dvoutýdenních intervalech jako interní pečovatelky, což v praxi znamená 24 hodin 14 dní v kuse. Kapitola výstižně zasazuje tuto sociální formu péče do současných diskusí. Ačkoli se jedná o převážně deskriptivní text, kapitola je přínosná z hlediska své výpovědní hodnoty, neboť prostřednictvím výpovědí pečujících žen poukazuje na ambivalence i mocenské vztahy mezi pečovatelkami/migrantkami a klienty/rodinou/zaměstnavateli a na hluboké nerovnosti v individuální i společenské rovině, které toto uspořádání posiluje a které činí z našich domovů místo reprodukce globálních nerovností.
Kniha z feministické perspektivy předkládá kritický popis společenské reality práce v současném globálním kapitalistickém systému a rozkrývá jak mechanismy prekarizace práce, tak ideologické legitimizace zhoršujících se pracovních podmínek. Jak jsem již naznačila na začátku, publikace u nás vyplňuje určitou mezeru a je možné v ní spatřovat vítaný impuls pro kritiku kapitalismu a prekarizace práce, jejíž genderová dimenze u nás stále není dostatečně pojmenována.


Pôvodne vyšlo v časopise Gender, rovné příležitosti, výzkum v ročníku 16, číslo 2/2015. Publikované so súhlasom redakcie.

Prečítajte si aj ukážku z knihy Feministky hovoria o práci. Ako sa ženy stávajú subjektmi kapitalizmu.

Knihu si môžete objednať online, zakúpiť v dobrých kníhkupectvách alebo osobne v ASPEKTE.

Ako citovať tento článok:

red. Proměny práce v globálním kapitalismu: od globální továrny po globální domov (Recenzia) In ASPEKTin - feministický webzin. ISSN 1225-8982. Uverejnené 01/05/2016. Získané 21/08/2019 - 12:17. Dostupné na http://aspekt.sk/content/aspektin/promeny-prace-v-globalnim-kapitalismu-od-globalni-tovarny-po-globalni-domov-recenzi