Vyberáme z knižnice ASPEKTU: Černá kůže, bílé masky

„Já, barevný člověk, chci jediné:
Aby nikdy nástroj neovládal člověka. Aby jednou provždy skončilo zotročování člověka člověkem. Tedy zotročování mě samotného někým jiným. Nechť je mi dovoleno nalézt člověka a toužit po něm, ať už se nachází kdekoli.
Negr neexistuje. Neexistuje o nic víc než běloch.“

Frantz Fanon: Černá kůže, bílé masky

Sú myšlienky a knihy, ktoré v diskusii o súvislostiach medzi rasizmom a sexizmom nesmú chýbať. K takýmto dielam patrí aj kniha Černá kůže, bílé masky (tranzit.cz) priekopníka postkoloniálneho myslenia a kritickej teórie Frantza Fanona (1925 – 1961). Vyštudoval psychiatriu, venoval sa štúdiu literatúry a filozofie a bol členom alžírskeho Frontu národného oslobodenia. Jeho rodina na Martiniku mala africko-indicko-európske korene.

Kniha Černá kůže, bílé masky sa považuje za základné dielo venujúce sa dekolonizácii povojnového „tretieho sveta“. Fanon sa zaoberá funkciou rasy, národnou a kultúrnou identitou a koloniálnou nadradenosťou v sebaidentifikácii nových postkoloniálnych krajín. Nejde len o historický prameň, ale pre postsocialistické krajiny ponúka aj možnosť nahliadnuť na vlastnú povojnovú minulosť ako na koloniálny až postkoloniálny proces. Kniha je skvelou inšpiráciou pre (seba)reflexiu v súčasných diskusiách o „európskej identite“ a migrácii.

Knihu nájdete v knižnici ASPEKTU na Mýtnej 38 v Bratislave, ktorá je otvorená každý štvrtok od 16.30 do 19.00.

***

Ukážka z knihy:

Pokaždé, když vidíme Araby, kteří působí jako nedůvěřiví štvanci na útěku, zamotaní do těch dlouhých roztrhaných kabátů, jež vypadají, jako by je šili za tímto účelem, říkáme: pan Mannoni se zmýlil. Častokrát nás za bílého dne zatkli policejní inspektoři, kteří nás měli za Araba, a když zjistili, odkud pocházíme, spěšně se omlouvali: „Dobře víme, že Martiničan je jiný než Arab.“ Rázně jsme protestovali, ale oni namítali: „Vy je neznáte.“ Ve skutečnosti jste se, pane Mannoni, zmýlil. Protože co znamená tento výraz: „Evropská civilizace a její nejpovolanější představitelé nejsou za koloniální rasismus zodpovědni?“ Co jiného znamená než to, že kolonialismus je dílem dobrodruhů a politikářů, protože „nejpovolanější představitelé“ se drží nad vřavou. Jak ale říká Francis Jeanson, každý příslušník nějakého národa je zodpovědný za jednání páchané ve jménu tohoto národa: „Den za dnem kolem vás tento systém rozvíjí své zhoubné důsledky, den za dnem vás jeho strůjci zrazují, přičemž ve jménu Francie sledují politiku, jež je nanejvýš cizí nejen vašim skutečným zájmům, ale i vašim nejhlubším potřebám… pyšníte se tím, že se od jistých věcí držíte daleko: ponecháváte tak ale volné ruce těm, jež nezdravá atmosféra nemůže nijak odradit, jelikož ji sami vytvářejí svým vlastním chováním. A pokud se vám zdánlivě podaří se neušpinit, stane se tak proto, že se jiní ušpiní za vás. Máte své pochopy a v konečném důsledku jste skutečnými viníky právě vy: bez vás a vaší nedbalé slepoty by totiž takoví lidé nemohli přistoupit k činu, jenž vás odsuzuje stejně, jako je samé připravuje o čest.“ (Francis Jeanson, Cette Algérie conquise et Pcifiée… Esprit, apríl 1950, s. 624)