Principiální pragmatismus – čtvrtý pilíř?

[3]ASPEKT vyberá recenziu sociologičky Hany Havelkovej na knihu Občianky a revolucionárky [3] (ASPEKT 2015), ktorá vyšla v časopise Gender, rovné příležitosti, výzkum 2/2016 [4]. Celý text si môžete prečítať na: genderonline.cz [5]

*

Feministické vydavatelství Aspekt ve své ediční politice dlouhodobě sleduje určitá témata, mezi něž patří také problematika vztahu žen a politiky. Na předchozí tituly tematizující politiku z genderového hlediska navazuje i tato nová publikace, přičemž přináší jinou, důležitou perspektivu. Samy editorky zdůrazňují v anotaci různorodost kontextů, v nichž je prostřednictvím etnografických výzkumů sledováno ústřední téma: různá časová období, různá místa a různé společenské a historické kontexty. Po přečtení knihy se ovšem nabízejí jiné závěry ohledně jejího hlavního přínosu. Ze souboru šesti překladových studií, jež publikace obsahuje, jsou pouze čtyři založeny na původním etnografickém (přesněji etnologickém) výzkumu, zatímco zbývající dvě jsou teoretickými diskusemi. I empirické studie zde evidentně směřují k rozšíření teoretických a metodologických přístupů a nabízejí nové koncepty. Nelze se zbavit dojmu, že celá dramaturgie je podřízena hlavnímu cíli, jímž je kritika a korekce stále dominantních teoretických přístupů k dané problematice – a to jak v mainstreamu, tak ve feministické debatě. Publikace má tedy vysoké teoretické ambice a dlužno říci, že v daném souboru jako celku se skutečně podařilo právě v tomto ohledu dosáhnout synergického efektu. Svědčí to o promyšleném výběru studií, které i jednotlivě rozhodně stojí za přečtení. Marketingová prezentace nicméně podle mého názoru podhodnocuje i znejasňuje vlastní cíl této publikace, i když samotný název ho vyjadřuje poměrně přesně.

Teoreticko-metodologické ambice této knihy jsou zřejmé již z Úvodu editorek, který nabízí málo obvyklý teoretický rámec, jímž je spojení nebo průnik dvou tradičních, avšak oddělených feministických tematizací žen jako politických aktérek, a to jako občanek a jako revolucionářek. Přístupy, které se zde spojují, nové nejsou, představují naopak již etablované, neřkuli klasické koncepty hvězd oboru (Young, Wallach Scott, Foucault). Myšlenka propojit tyto dvě oblasti bádání a předložit vzorec jakéhosi kontinua mezi nimi se v publikaci ukázala být nosná a teoreticky inovativní, ale zároveň vyvolává řadu otázek. A také se zdá, že se toto propojení do jisté míry samovolně znovu rozpadá na problematiku vypadávání určitých skupin z konceptu občanství na jedné straně a z konceptu aktivismu na straně druhé. Rovněž ony dvě teoretické studie se věnují vždy jen jedné z těchto problematik.

Jaké jsou tedy teoretické pilíře, jimiž se editorky snaží toto propojení ukotvit?

*

Celú recenziu si môžete prečítať na: genderonline.cz [5]